ehm...

Doufám, že tu nečekáte žádné zprávy z Chicaga...

pondělí 31. října 2016

sobota 29. října 2016

Pařby, Halloween a tak kolem


Sedím si tak na své kolečkové židli, brnkám na kytaru a uvažuji, že bych se měla učit. Kolečkovou židli jsem vždycky strašně chtěla, proto mé srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že můj pokoj čímsi podobným disponuje. Našli se sice tací, kteří si dovolili pochybovat o životnosti zoufalého vraku, ze kterého trčely chuchvalce molitanu a sedačka vždy po dosednutí sjela o půl metru dolů, stačil ale malý zásah izolepou a červená deka, aby z židle bylo vidět co nejmíň a hurá! Můžu se vozit, točit nebo si jen tak hovět jako král. Dost ale o židlích...

středa 19. října 2016

Po stopách ducha pirátobijce

Barry Island je okrajová část Cardiffu, vzdálená jen asi čtyři zastávky vlakem. Ostrov, osídlený již od doby kamenné, byl koncem 19. století propojen s pevninou železnicí. Dnes je znám hlavně díky zábavnímu parku, pláži a nádherné promenádě podél mořského břehu. A tajemnému ochránci pobřeží jménem Benedict.

úterý 18. října 2016

Cardiff University: Faculty of Law and Politics

Studium práva je procházka růžovou zahradou. Až na to, že kytky hoří, stromy hoří, země hoří, nebe hoří, ty hoříš a jsi v pekle.

neděle 16. října 2016

Devět situací, které zažijete jen, pokud se snažíte naučit sportovní šerm

Sport jsem vždycky nesnášela. Vážně. Hodiny tělocviku pro mě vždycky byly spíš procvičováním aktivního vzdoru, než nějakou zábavou či oddechem. Pokud jsme zrovna nehráli soft, nebo lacrosse, což se stalo tak čtyřikrát za celý můj život, zásadně jsem bojkotovala všechno - od hodu medicimbalem až po šestistovku. Předpokládám, že mi cházela motivace. Proč taky někam běhat, když mě nikdo nehoní?


Ale teď -světe div se- objevil se sport, který nepostrádá pointu. Důvod nenechat se prošpikovat mi příjde jako docela dostatečný k tomu, aby člověk nějakou fyzickou aktivitu vyvinul a ejhle - ukázalo se, že je to neskutečná sranda.

čtvrtek 6. října 2016

El Greco


Tak jsem si po delší době zkusila kopii. Chtěla jsem malovat portrét, ale s portréty obecně je prostě potíž. Totiž - většinou totiž ptřebujete někoho, koho byste portrétovali. To by ještě nebyl takový problém, ale dotyčný člověk většinou odmítá zůstat tři hodiny bez hnutí sedět, nechce mít červené vlasy a přeje si být zcela nesmyslně krásný.

Má soukromá cesta "Kolem světa"

"Cardiffský záliv je velký," varovala mě kudrnatá zrzka s piercingem v nose. Nepochybovala jsem o tom. "Dá se objet kolem dokola, ale je to dálka."
Pche.
Co je to dálka pro člověka s kolem? (To bylo ještě předtím než si duši mého kola vzal čert.)
Tedy, opravdu. Pro člověk s kolem slovo "dálka" neexistuje.
To jsem si myslela.
Až tak jsem byla naivní.

sobota 1. října 2016

Cardiff

Když už jsem se podělila o bezprostřední dojmy po příjezdu, snad by se hodilo přiblížit trochu, kam že jsem to vlastně přijela.
Tedy Cardiff.

Jak u nás dnes hořelo

Duši mého kola si včera odnesl čert. Shit.
Dnes to bylo veselé. Fakt moc.