Přátelé, tenhle článek je hejt. Pokud patříte k té části obyvatelstva, kterou čistě negativistické články popouzejí, radši to nečtěte, jelikož vás to naštve.
Zní to trapně, ale když člověk maluje obraz, většinou nepřemýšlí proč to dělá a co z toho bude mít. Dělá to, protože prostě na to má nálacu a protože by bez toho nevydržel. Většinou je to okolím chápáno jako tajemný akt podivínství, kdy se odmítáte věnovat několik hodin svým kamarádům, protože praktikujete něco téměř blížícího se magii. Výsledek se buď líbí nebo ne a nikdy to nejde předem odhadnout. Nejčastějc se stává, že věci, které považuju za povedené, se nelíbí skoro nikomu, a naopak to, co mi příjde jako nuda a skoro trapárna, sklízí zcela nesmyslný úspěch.
A pak příjde ta nejdebilnější část, a to prodej. Pro autora je skoro nemožné odhadnout cenu svého díla hned z několika důvodů:
1) emoční vazba - buď obraz miluje a nebo nenávidí, ani jedno není zrovna objektivní pohled - v prvním případě je pro něj obraz nedocenitelný, v druhém by ho nejradši rozdupal a spálil.
2) nadhled - člověk má pořád určitou představu o tom, co chtěl jak to dopadlo, a na co si dá pozor příště...to potom odráží podvědomně v ceně a přitom to okolí může vidět úplně jinak.
A pak je tu největší problém. Jádro pudla tkví v tom, že umělec je často svým způsobem bohém, se smyslem pro hazard a peníze pro něj představují hodně rychle měnící se proměnnou. Nechci si tu hrát na nějakého lidumila, prachy jsou fajn, ale prostě občas jsou, občas nejsou (spíš většinou nejsou), ale není to nikdy ta hlavní věc, o kterou tu jde. Obraz v sobě nese vždycky myšlenku, poselství, které je v něm obsaženo trvale. Je jedno, jestli se prodá za korunu, nebo za milion, důležitý by měl být ten dojem, kterým působí a ne bublina důležitosti, kterou ale ve skutečnosti nikdo nechápe.
V případě, že se člověk rozhodne nabídnout dílo levně, aby bylo přístupné každému, koho osloví, sesypou se na něj ze všech stran za prvé překupníci bez nejmenšího vztahu k umění, kteří s vámi zacházejí jak s posledním sluhou, koupí od vás obraz za směšnou částku a pěkně si namastí kapsu, když obraz následně střelí za sumu, ze které vám spadne čelist až na zem.
Za druhé pak milí lidé, kteří si ale ten "pěkný obrázek" převezmou se slovy "já bych to za ty peníze nědělal" a pověsí nad sporák v kuchyni. Nebo magoři, kteří obraz sbalí a pak vám vynadají za libovolnou šílenost, která se zrodila v jejich paranoidních mozcích.
O galeriích mluvit ani nebudu, jelikož na to nemám žaludek.
Člověk se pak občas přistihne, jak si slibuje, že už nikdy nenamaluje žádný originál - naopak, bude už navždy tvořit jenom digitální díla, na která se zbývá jenom koukat, protože existuje neomezený počet tisků a zbohatnout se na nich nedá.
O to víc mě vždycky potěší upřímná reakce normálního člověka, který si obraz koupil prostě proto, že se mu líbí, něco mu říká a jeho cenové dostupnosti si váží, místo aby jí chápal jako známku nižší kvality. Ale občas mě fakt štve, jak málo takových lidí je...
.
Žádné komentáře:
Okomentovat