ehm...

Doufám, že tu nečekáte žádné zprávy z Chicaga...

neděle 23. dubna 2017

Vraky na Barry


.
Barry Island. Za přílivu se zátoka zalije jenom částečně a trosky lodí jsou tam poházené jak nějaké kostry dávno vyhynulých monster, které moře zapomnělo pohřbít.

Olej na plátně

pondělí 10. dubna 2017

Amari si amari

Jen tak pro radost. Hehe. A nahlas!



Amari szi amari
Am
Amari szi, amari,

Amari cini bóri
Dm                             E7
Aj, lalalalala la la laj laj,
Am      Dm
Amari szi, amari,
F         C
Amari cini bóri
Dm      E7                   Am
Aj, lalalalala la la laj laj.

Am
Dúj, dúj, desudúj,

Csumidau me lako múj
Dm                             E7
Aj, lalalalala la la laj laj,
Am      Dm
Dúj, dúj, desudúj,
F         C
Csumidau me lako múj
Dm      E7       Am
Aj, lalalalala la la laj laj.

neděle 5. února 2017

Caving!

Naše milá Cardiffská univerzita pořádá ukázkové akce jednotlivých studentských klubů. Je to příležitost pro nováčky, aby se vyhranili a zjistili, o je naplňuje, baví a co chtějí ve volném čase příští semestr (nebo i déle) dělat. Nevím, jestli to byla moje blbost a nebo mi sám rohatej nakukal tu myšlenku, abych se vydala na ukázkový výlet s klubem jeskyňářů. Pomyšlení na objevování neznámých končin mě ale naplňovalo nadšením, tím spíš, že jsem v jeskyních ještě nebyla. Navíc, jaskyňáři mi na pivu přišli jako skvělí lidé. No to jsem si dala... Ale nepředbíhat.

pondělí 31. října 2016

sobota 29. října 2016

Pařby, Halloween a tak kolem


Sedím si tak na své kolečkové židli, brnkám na kytaru a uvažuji, že bych se měla učit. Kolečkovou židli jsem vždycky strašně chtěla, proto mé srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že můj pokoj čímsi podobným disponuje. Našli se sice tací, kteří si dovolili pochybovat o životnosti zoufalého vraku, ze kterého trčely chuchvalce molitanu a sedačka vždy po dosednutí sjela o půl metru dolů, stačil ale malý zásah izolepou a červená deka, aby z židle bylo vidět co nejmíň a hurá! Můžu se vozit, točit nebo si jen tak hovět jako král. Dost ale o židlích...

středa 19. října 2016

Po stopách ducha pirátobijce

Barry Island je okrajová část Cardiffu, vzdálená jen asi čtyři zastávky vlakem. Ostrov, osídlený již od doby kamenné, byl koncem 19. století propojen s pevninou železnicí. Dnes je znám hlavně díky zábavnímu parku, pláži a nádherné promenádě podél mořského břehu. A tajemnému ochránci pobřeží jménem Benedict.

úterý 18. října 2016

Cardiff University: Faculty of Law and Politics

Studium práva je procházka růžovou zahradou. Až na to, že kytky hoří, stromy hoří, země hoří, nebe hoří, ty hoříš a jsi v pekle.

neděle 16. října 2016

Devět situací, které zažijete jen, pokud se snažíte naučit sportovní šerm

Sport jsem vždycky nesnášela. Vážně. Hodiny tělocviku pro mě vždycky byly spíš procvičováním aktivního vzdoru, než nějakou zábavou či oddechem. Pokud jsme zrovna nehráli soft, nebo lacrosse, což se stalo tak čtyřikrát za celý můj život, zásadně jsem bojkotovala všechno - od hodu medicimbalem až po šestistovku. Předpokládám, že mi cházela motivace. Proč taky někam běhat, když mě nikdo nehoní?


Ale teď -světe div se- objevil se sport, který nepostrádá pointu. Důvod nenechat se prošpikovat mi příjde jako docela dostatečný k tomu, aby člověk nějakou fyzickou aktivitu vyvinul a ejhle - ukázalo se, že je to neskutečná sranda.

čtvrtek 6. října 2016

El Greco


Tak jsem si po delší době zkusila kopii. Chtěla jsem malovat portrét, ale s portréty obecně je prostě potíž. Totiž - většinou totiž ptřebujete někoho, koho byste portrétovali. To by ještě nebyl takový problém, ale dotyčný člověk většinou odmítá zůstat tři hodiny bez hnutí sedět, nechce mít červené vlasy a přeje si být zcela nesmyslně krásný.

Má soukromá cesta "Kolem světa"

"Cardiffský záliv je velký," varovala mě kudrnatá zrzka s piercingem v nose. Nepochybovala jsem o tom. "Dá se objet kolem dokola, ale je to dálka."
Pche.
Co je to dálka pro člověka s kolem? (To bylo ještě předtím než si duši mého kola vzal čert.)
Tedy, opravdu. Pro člověk s kolem slovo "dálka" neexistuje.
To jsem si myslela.
Až tak jsem byla naivní.

sobota 1. října 2016

Cardiff

Když už jsem se podělila o bezprostřední dojmy po příjezdu, snad by se hodilo přiblížit trochu, kam že jsem to vlastně přijela.
Tedy Cardiff.

Jak u nás dnes hořelo

Duši mého kola si včera odnesl čert. Shit.
Dnes to bylo veselé. Fakt moc.

pátek 30. září 2016

Večerní imprese


olej na plátně
první britský...

Musim na tom malování pořádně máknout.
Tohle jsem dělala včera v noci za sledování filmů s lidskoprávní tematikou. Bylo to fajn, ou jé...

neděle 25. září 2016

Pozdravy z druhé strany kanálu. Plky na úvod a kulturní šok.

Dneska je to přesně týden a jeden den, co jsem se stala obyvatelem bývalé ostrovní velmoci, přesněji řečeno, hlavního města Walesu, přesněji řečeno, Cardiffu. Víte, když se půl léta učíte jak magoři na druhé státnice, nestihnete tu materii ani dočíst (jako vždycky ostatně) jeden den máte zkoušku, druhej kocovinu, třetí den balíte a čtvtej jste najednou v Británii, je to trochu jako by vás někdo strčil do pračky a spustil plný výkon. Člověk jen tak rezignovaně pozoruje jak svět kolem rotuje, protože stíhat přestal kdysi v dávné minulosti. Teď, po týdnu jsem se konečně trochu vzpamtovala a začala zase vnímat svět kolem sebe. Kulturní šok nebyl až takový, jelikož jsem v Británii už byla, ale stejně. Při vší úctě - Britové jsou blázni.

středa 7. září 2016

Santa Maria

Přátelé. Jsem tu zas. Tentokrát se hlásím s poslední předstátnicovou malbou - Santa Maria mířící k břehům Ameriky. Za dunění Vangelisových sborů jsem dokončila tuhle zakázku a brzo si to pěkně poputuje do Holandska.
.

.
Pořád se mi to nedaří úplně dobře vyfotit...
.
Jinak si teď odpykávám osm a víc hodin denně v Národním Technickém Alcatrazu zavalená papíry na soukromou státnici a své šance ve středu si necením moc vysoko. Vlastně spíš naopak. Doufám, že mě tam aspoň nezmlátí. I když uhybání před letícím zákoníkem už jsem si za těch pět let docela nacvičila... Nejsem holt žádnej Monte Christo. Bude to řež, už teď to vidim.
.
Na poslouchání sem dávám jednu perlu, kterou si musim pořád zpívat, zatímco ve svém šíleném stavu divoce plánuju balení. Protože od soboty za týden... oj oj oj ojojojojooooj. Uááááááááá. Ghhhhhhhrbffffuuekhfkhcnčirki. Sice je to jen cesta přes kanál, ale pro mě je to jak objevovat Ameriku.
.
  

středa 27. července 2016

Bella, ciao!


.
Namalovala jsem nádraží Podbaba. Byla to celkově docela vtipná událost. Měla jsem schůzku v kavárně staré čističky a už když jsem tam šla, bylo vedro k zalknutí. Cestou zpátky jsem chvíli šla nervózním svižným krokem a zbytek cesty jsem divoce zdrhala. Bylo proč. Ještě, že tam to nádraží je, to vám teda řeknu.
.
A k poslechu můj nejnovější objev. Tohle je, přátelé, skvost. Tuhle píseň prostě zbožňuju.

.

středa 20. července 2016

Veni vidi čmáry...

Přišla jsem, viděla, naškrábala. Všude možně, hlavně v metru. Taky v hospodě, ve škole, na dovolené a v práci. Ve vlaku. Tam se kreslí pěkně blbě...
.


Tak. Upřímně doufám, že se nikdo nepoznal.
Další příště.

Akryl!!!

Tak jsem si konečně pořídila akryl a musím říct, že si blahem jen chrochtám. Divím se, že jsem si ty barvy nekoupila už dávno. Vlastně teď nejsem schopná pochopit, jak je vlastně možné žít bez akrylových barev. Takže zatím mám dvě věci:
.
.
"Nevidím zlo, neslyším zlo"
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
"Pověry"
.
.
.
A můj nejnovější hudební objev Dave Alvin se svým skvělým hitem s poetickým názvem "Murrietova Hlava". 

sobota 25. června 2016

Miluj překupníka svého

Přátelé, tenhle článek je hejt. Pokud patříte k té části obyvatelstva, kterou čistě negativistické články popouzejí, radši to nečtěte, jelikož vás to naštve.

pátek 24. června 2016

Nějaké další antipohlednice...


 
"Brainwashed"
 .
"Tonight's Jam"
.
"Portrait in Helmet"
 .

"Still Hoping"



A tady jedno video o telefonátu dívce jménem Carol...
.